Uprchlíci a úvaha o lidské lidskosti

Kdyby mi včera někdo řekl, že budu psát článek právě na toto téma, nevěřil bych mu ani za mák. Když o tom tak přemýšlím, nikdy jsem na to téma veřejně nepublikoval ani větu a ani doma o tom nemluvíme, jen vnitru se honí emoce.

Často se říká, že se lidské postoje a vnímání světa utváří zejména v dětství a mají na něj velký vliv naši rodiče a nejbližší okolí. Ty mé jsou značně orientovány na to vycházet i přes mou individualitu dobře s ostatními lidmi, vnímat je stejně důležité jako sám sebe, žít život takový, abych se za sebe nemusel jednou stydět. Ale zároveň být opatrný, protože jedním neuváženým činem se dá kolikrát pokazit celý život (zločin, svatba, dítě, nehoda, atd...). To je i důvod toho, proč v otázce uprchlíků cítím vnitřní rozpor.

V první řadě si musím přiznat, že má úvaha vychází pouze z informací mě dostupných, z toho jak vidím projevy afektovaných lidi - podporovatelů či odpůrců, z životních zkušeností, selského rozumu a lidské historie. Na kolik je to jako celek objektivní nechám na posouzení čtenáře. Po většinu života žiji v ČR, chvilkově v Evropě a jednou jsem navštívil Afriku (Tunis) a ten kulturní rozdíl byl pro mě relativně šokující a z trvalého hlediska nepředstavitelný.

Jak začít úvahu o zcela cizích lidech než zamyšlením se sám nad sebou. Jak vnímám své okolí? Pomáhám blízkým, když potřebují? Pomáhám kolegům v práci, když vidím, že potřebují pomoci? Pomáhám lidem s nimiž přicházím do kontaktu, kteří viditelně pomoc potřebují? Snad ano.. Umím si představit k sobě domů vzít zcela cizího člověka, který nutně potřebuje dočasné zázemí? Nevím... Umím si představit k sobě domů pozvat mnoho neznámých lidí na dobu neomezenou? Ne.

A teď ještě na sebe sama trochu přiostřím. Umím si představit, že bych opustil své bydliště? Ano, už jsem to párkrát udělal. Dokážu si představit odjet do zcela cizí země (kontinentu), protože bych se tam měl možná lépe? Spíše ne. Umím si představit tu v případě vážného nebezpečí vše zanechat a s rodinou to opustit? Ano.

Proč se vlastně uprchlíků bojíme? Jsme xenofóbní, rasističtí? Bereme je jako ohrožení nás samotných? Chovali bychom se jinak k uprchlíkům z nám kulturně blízkých zemí?

Než se na tohle všechno pokusím odpovědět jak to cítím já, musím napsat, že je mi celkově smutno z toho jací jako lidé jsme. Ať už Evropa, USA či Rusko a Čína všem jde jen o jedno - moc a peníze. A to nechci posuzovat celé státy, jen píši svůj názor na několik vyvolených jedinců u moci. To je podstata naprosté většiny světových konfliktů, problému, střetů aj. Není tam ani bílá ani černá strana mince. Skutečný zájem problém vyřešit jednoznačně ustupuje do ústraní před něčím ziskem. Netuším jestli si pamatuji ukončení nějakého problému z důvodu, že nakonec na tom profitovali všichni či se všichni něčeho vzdali a ustoupil v zájmu lidstva.

Z čeho je mi ještě hůř po těle jsou lidské ohavnosti, jako je například vraždění lidí z jakéhokoliv důvodu. Aby si člověk zasloužil zemřít jen proto že je jiný, má jinou barvu pleti, má větší majetek, je jiného vyznání nebo bydlí na lepším místě - to je něco mimo moje chápání a věřím, že to tak vnímá i většina čtenářů tohoto krátkého zamyšlení. To je něco, co mě opravdu bolí u srdce a osobně pro to nemám žádné pochopení. To je i argument proč zavrhnout veškeré lidi, kteří sem z takové kultury přichází. Ale bylo by to správné?

Jaké jsou důvody uprchlíků k cestě do Evropy? Pokud žijí ve výše zmíněných podmínkách, kde se sekání částí těla na denním pořádku, proč najednou mají strach hromadně utíkají sem? To se to tolik zhoršilo? Proč se utíkají mladí muži plní sil?

Propaganda. Pokud si uprchlíci ze Sírie a okolních států myslí, že přijdou sem a laskavá Evropa se o ně hromadně postará, přerozdělí si je, nasytí a ošatí - možná mohou být překvapení. Nikde ve světě nejsou bez práce koláče. Ani v Německu.

Sám nemám na vlastní bydlení a musím mít hypotéku, na dovolenou nejezdíme, vše co člověk vydělá v dá v podstatě na stravu, ošacení, léky, daně, pojistky, teplo a energii. Tak žije člověk, který se zde narodil, poctivě pracuje od školy a jednou možná nedostane ani důchod, přesto že jej nyní platí jiným. Je tedy možné, aby si uprchlíci houfně mysleli, že jim spadne bydlení, jídlo aj bez námahy?

Trocha historie. Hromadné migrace nikdy v lidské historii nepřinesly bezproblémovou adaptaci. Obvykle to končilo krvavou bitvou nebo dlouholetou válkou o totální nadvládu. O střetu zcela odlišných kultur ani nemluvě. Co nám historie říká, že obvykle to byli domorodci, kdo byli postupně eliminováni - děsivé, že?

Upřímně je těžké a možná zcela nemožné rozlišit, kdo je v ohrožení života a naši pomoc skutečně potřebuje, kdo sem přichází zde z lenosti a kdo sem přichází jako ohrožení na životech pro nás samotné. Lidi ze všech těchto skupin už jsem ve sdělovacích prostředcích viděl. Sám to přesně rozlišit nedokážu a začínám skoro pochybovat, že je to v lidské moci. Nemyslím si, že jsme xenofóbní rasisté, nebo, že jsou naše obavy neopodstatněné. Pokud bych jako člověk, který je v ohrožení života, vybíral by si jestli Slovensko, ČR nebo Německo? Pokud bych dostal kdekoliv v bezpečnějším světě azyl, jsem si jistý, že by to z mého chování a snahy se odvděčit bylo jasně patrné. A určitě bych si nestěžoval na "kvalitu" azylu aj... 

Na závěr: Za sebe rád pomohu člověku, který to opravdu potřebuje - ale určitě ne každému a za každou cenu